PhDr. Michael Zachař

Úvodní slovo v katalogu Václav Junek Statečná srdce

 

Snad každý zná Largo z Novosvětské Antonína Dvořáka. A sotvakdo naproti tomu alespoň jednou v životě slyšel jeho poslední symfonické dílo premiérované roku 1898 dokonce samotným Gustavem Mahlerem, totiž Píseň bohatýrskou, skvostný skladatelův majstrštyk. A podobně tomu je s naší výtvarnou materií již odešlých generací. Kunsthistorici stále dokola interpretují stokrát pojmenované a přitom zůstávají letité dluhy i vůči umělcům mrtvých již před stoletím.

A tak se mnohým autorů musí chopit rodina či přátelé. Nejinak tomu je v případě akademického malíře Václava Junka, jehož vnučka Petra Čvančarová s entuziasmem sobě vlastním realizovala spolu s týmem umělcovu monografickou výstavu zde v Městském muzeu a galerii ve Vodňanech.

Kladenského rodáka Václava Junka zná myslím jen limitovaný okruh lidí, blízcí příbuzní, přátelé, známí a pár znalců. Patří k silné generaci, která vstoupila v době svého nejčasnějšího mládí do plnokrevného života nově se utvářejícího státu. Samostatné demokratické Československo určovalo i kulturně směr, jemuž Junek šel vstříc – sociální a civilizační témata, realita všedního dne byly jeho náměty v druhové šíři docela nebývalé a hojné ve svém výrazu. Čteme-li například jen názory, obrazů, jež uvádí ve výčtu proslulý Tomanův slovník výtvarných umělců – V lomu, Kluziště, Dělnický vlak, Svačina, U pece, Voraři – tak je navýsost zjevný okruh zájmů mladého výtvarníka. Při svých studijních cestách po Itálii, Řecku, Bulharsku, Turecku a Jugoslávii poznal pak něco úplně jiného než na ose Kladno – Praha, což mu umožnilo nebývale rozhojnit žánrové i výrazové spektrum výtvarné práce, zejména ilustrační, jež je doslova ohromující.

Uměleckoprůmyslovou školu začal studovat roku 1934 a po třech letech přestoupil na Akademii výtvarných umění k profesoru Jakubu Obrovskému, u něhož pak absolvoval hned po válce v roce 1945 spolu s Františkem Danihelkou a Aloisem Pittermanem. První výstavu měl v Praze ještě roku předešlého – 53 olejů a kvašů. Od mládí se specializoval na městskou krajinu a ilustrace všeho druhu, třebaže dokázal výtvarně zmoci prakticky cokoliv – byl dozajista univerzální výtvarný typ.

Z jeho starších kolegů podobného výtvarného témbru lze jmenovat třeba B. S. Urbana, Viléma Plocka nebo Arnošta Falprechta, jenž si od stabilní úřední funkce odbíhal malovat své městské prospekty. Junkovy přístavy, navigace, lodě a scény jsou malovány hutně a s razancí, kterou nacházíme spíše v zahraniční tvorby – některé jeho vrcholné práce souzní podivuhodně s obrazy slavného francouzského umělce Bernarda Buffeta.

Je tedy zřejmé, že je nezbytné věnovat se i opomenutým mistrům a nevelebit jenom tisíckrát omílaná jména. Jde o záslužný dramaturgický počin a nesporné obohacení letní výtvarné sezóny na jihu Čech. Doufejme, že malá Maruška, Junkova pravnučka, půjde v maminčiných šlépějích, vykvete v ní třeba i výtvarný talent, jemuž je zkrátka v rodině přáno. Potěšilo by to jistě i tatínka!

 

Václav Junek : Statečná srdce. Vodňany, Městské muzeum a galerie 2016 (v tisku).