(27. 2. 1853 Stožice u Vodňan - 6. 3. 1929 Praha)

Talentovaný chlapec s úžasnými pozorovacími schopnostmi si již v dětství vysnil spisovatelskou dráhu. Ve svém díle zcela využil výborného vzdělání a jazykových schopností. Překládal jihoslovanskou, bulharskou a finskou lidovou poezii, zabýval se soudobým životem a historií slovanských národů a jako syn ze starého jihočeského selského rodu vzdal hold rodné krajině a jejím lidem v rozsáhlé epopeji Naši. Coby válečný zpravodaj působil především na Balkáně, kam se během svého života vracel několikrát. Od roku 1902 byl předsedou Všeslovanského svazu novinářů. Současná znalost jeho souborného literárního díla, které je obsaženo ve 25 svazcích, a publicistických prací je velmi malá. Rozsáhlá a bohatá Holečkova tvorba stále ještě čeká na zevrubé hodnocení literárními vědci, historiky i překladateli. V roce 1926 si E. Chalupný posteskl: "Zatímco v Československu mnohým inteligentům Holečkovo dílo je španělskou vesnicí, na Černé Hoře osoba jeho je populární a obraz jeho visí v domech na čestném místě jako u nás obrazy národních hrdinů. A při tom ve vlasti Holečkově o každém prostředním literárním začátečníku napíše se za rok více článků a studií než o geniálním epikovi "Našich", jehož knihy dosahují rozsahu dvaceti tisíc stránek!" Před více než třiceti lety Památník národního písemnictví v Praze laskavě zapůjčil Městskému muzeu ve Vodňanech Holečkův psací stůl a část výbavy jeho pracovny k vystavování a uctění spisovatelovy památky. Koncem loňského roku vyšel v muzejním sborníku Vodňany a Vodňansko 5 zajímavý článek Josef Holeček a Rusko od Mgr. Petra Kalety Ph.D. z Ostravské univerzity, který díky svému zájmu o spisovatelovo dílo a činnost Vodňany a Stožice navštívil v r. 2001. Statek "U Holečků", grunt čp. 7, s pamětní deskou od Franty Úprky při projížďce či procházce Stožicemi přehlédnout nemůžete. Je to právě 150 let, kdy se zde Josef Holeček, prozaik, básník a novinář narodil.